Johny 5ník- Bráška
Honzík můj milowanej bráška
Jak jsme se seznámili:
Bylo úterý a jako každý úterý jsem musela jít do kroužku Psaní ZAV- psaní wšemi deseti, které pořádal náš pan ředitel pro to, aby malé děti naučil psát na PC. Pokaždé, když jsme splnili jistý počet lekcí, za odměnu jsme mohli pak do konce hodiny kroužku na internet. Já, tenkrát welká fanynka rádia Kiss Morawa, jsem společně s kámoškou mrkla na jejich webowky, kde měli rubriku "seznámení" nebo něco take, tuž sme na to klikly a rozhodly se, že tež něco takeho wypotíme, bo mít nowý friends nikdy není na škodu, wiď? nu tuž tak sme něco napsaly a čekaly co z toho wyleze a já jsem si řekla, že bych mohla napsat jako někomu zpátky:-) tuž tak čítam, čítam, abych se konečně naučila to písmenko co wypadá jak střížka, až tu narazím na jeden docela dobře wypadající inzerát, tuž si říkám tak tomu bych mohla napsat a tak jo... i když tam psal, že se moc často ozýwat nebude, swěte diw se, napsal hned druhý den (asi náhoda) a tak jsme to od sedmičky doklepali až do prwáku, kdy nás napadlo dát si zcuka-)
Byl hnusný sychrawý den, kosa jak cyp, led, sníh (fuuuj eče teď to widím před očima), a čekám na zastáwce.... wono to nikde... hlásilo se to, že se to zpozdí o deset minut... ok, pudu si aspoň kupit žwejky a sešit do školy a padám zpátky... čekám čekám... prý borec s šedočernou bundou a pruhem ( tu co má ma sobě aj na této fotce) čumím ... čumím jak uchyla a zrowna se z tramwajek wynoří hafo pruhowanejch zebrowitejch týpků.. jeden, druhej, třetí, čtwrtej, pátej... tož to seru a už ani radši nepočítám, bo co týpek w pruhowaným, to nerwy..tramwaj jede dal.... najednou další tramwaj.... další chumel týpků w pruhowaným, ale ten prwní ty jo ten pohled jako by mě chtěl zabít, upa pohled z něhož číší nenáwist k ostatním kolem sebe...jen doufám že to není on... čekám čekám, koukám, koukám, týpek alias masowej wrah jde pryč uff! a tak stojím na tý zastáwce.....a najednou podwědomě cítím, že nejsem jediná, kdo se tam jak uchyla klepe w mínus snad 150 stupních w totální kose... ale podíwat se? to ne.. najednou cítím, jak ten "podwědomej pocit osobnosti" jde ke mě.. blíž a blíž... už je ode mě asi 20 cenťáků.... Nedá mi to... kouknu se.... NE! TO JE TEN WRAH! PANE BOŽE CO BUDU DĚLAT??? WŽDYŤ MĚ ZABIJE!!!! a radši se otočím zpátky na druhou stranu od něj a dělám že nic, zatímco wytahuju z kapsy klíče od intru... Wrah stojí 20 cm ode mě? ne! jde ještě blíž! chytám klíč do ruky..... Oh bože on si mě upa prohlíží.... a počítám do deseti, s totální nasazeností použít klíče. TY jo, ale on zas není zas až tak děsiwej.... wono se to už wůbec netwáří děsiwě.... a radši si začínám hrát s botama bo mi moje myšlenkowý pochody přišly docela k smíchu..směju se a říkám si" ty jsi ale idiot" a mezitím cítím něco na rameni... otočím se.. widím toho "Wraha". Najednou ale už nemá w očích obrázek nenáwisti ke wšem okolo a totální nadřazenost, ale takowé to nerozhodné: je to ona? není to ona...? tož jo, byla jsem tou co jsem měla bejt, a upa žůžowně jsme pokecali,a šli se projít do parku... najednou zawolala příroda... ale co teď? Mu ani mě (o mě ani tak nešlo) se nechtělo nic kupowat w restauračce aby moh na wc zdarma a jak na potworu na Hl. třídě WC newedou tuž jsme šli kolem parku.... wyswobození..... šlo se do parku... on se schowal za strom.... parádička, líp už být nemohlo... Najednou... A sakra, to snad ne! do parku wešli policajti! a jdou ke mě!!!Hlawně klid, říkám si, a nasazuju swůj "swaťáckej" úsměw:-) "Ale, slečno, co wy tady tak sama w takowé zimě?" ptá se mě jeden z totálně na kost letně uniformowanejch pánů... " Ale, wíte, čekám tu na swého přítele", napadlo mě honem.. "Aha, tak to wás nebudeme rušit".... snad už poslední úsměw) a odešli..... w tu chwíli co oni opustili park, přišel už spokojený Hanys.. to bylo o chlup! uff! A protože bylo ještě času dost a pubertální děti wytální, házeli jsme před školou na sebe sněhowý koule (čímž jsem mu spacifikowala hensfreee a swé učitelce z OW dala možnost wykládat po celý škole, že mám kluka... za nedlouho aj celému intru co nás widěla kámoška spolu na zastáwce jak projela w tramwaji z centra:-))
Nastaly ale taky i chwíle, kdy jsem myslela že ho položím, a to w okamžiku, kdy jsem se dozwěděla, že mi lhal- což já nesnáším ze wšeho nejwíc a on to wěděl. Nebawili jsme se spolu půl roku, a mě to strašně mrzelo,:-(. Ale teď je to wšechno zas ok a doufám, že to tak zůstane už napořád:-) je to prostě můj bráška malej:-)