miý deníčku,
psalo se dne 21.08. 08 a byl to tuze krásný den:-) tak jsem letěla koupit 4 Kuby:-) ( ale Kubiczek je originál a ten je jen jeden:-D)
Opět jako pokaždé mě otrawowalo to malé stwoření jménem Michal (ale už si aj celkem zwykám:-D) a kromě něj taky moje "babička"...
"Marcelo, pojď dělat okurky" zařwal tata na mamku jak týraný lew, a w našich očích se zjewily jiskřičky w očích jako malým wyděšeným laním... tož tak mamka ide a já zatím čekám na Yzze, až si s ním o tom wšem pokecám.... Yzz příjde, příjde i moje máti: Pojď mi pomoct" tuž tak dlabu na Yzze a jdu...
Otewřu dweře... w nich babka... tož na to sem si zwykla.... ale co to newidím.... 4 kbele mikro okurek, sklinky ani nepočítám...... mama mi hodí instrukce jak na to, babka pár rad do žiwota o tom, o tom, že bych se taky mohla něco naučit a jak se mi to bude do žiwota hodit (jako bych to newěděla a milowala okurky) a začnu to tam rwát... nwm proč, dáwám to tam s láskou, a okurky ne a ne lehnout do řady... moje nerwy se po několika minutách tež postawily do řady a zastala jsem názor, jak na chlapi tak se chowej i k těm okurkám... a bylo to tam šup šup:-D ( jako malá jsem wěděla, co chci w dospělosti dělat, a být mrcha na chlapi byla jasná wolba .... jako Jihlawanka, poctiwá Pája:-D) diw sklinky nepraskaly:-D za dwě hoďky bylo po práci:-)
Ani nechtějte wědět, jak mě bolely ruce, holt 30 kg je 30 kg a okurky jsou okurky.... myslím, že je začnu "milowat" wíc než ty chlapi :-D a nebo budu milowat chlapi, co nejí okurky jako já:-D
